Čas se lhostejně odráží v umění. Prosypává se jím jako písek v přesýpacích hodinách, zanechává méně či více patrné stopy, které poodhalují tajemství jeho plynutí – relativitu. V tvorbě Šárky Koudelové nabývá vztah s plynoucím časem mimořádné intenzity – houstne. Podobně jako lapače snů působí její obrazy, sochy a objekty jako filtry, které v sobě zadržují větší fragmenty času. Důmyslně utkané historické odkazy, jež umělkyně připomíná ve svých dílech, vytvářejí síť významů a citací. Proudící čas se na nich usazuje a vyvolává známý pocit déjà vu, jakéhosi smyčkování, v němž si uvědomujeme, nakolik to, co nazýváme časem, závisí na nás samých.

První část série Tři stigmata otevírá vyprávění o čase, který – jak v románu Philipa K. Dicka, tak v umění Šárky Koudelové – hraje klíčovou roli. Pro účely výstavy vznikla instalace odkazující k prostředí Rudé planety, kde den – nazývaný na Marsu Sol – trvá o něco déle než ten pozemský.

Související fotografie (1)